Lesbická historie XI.

27. října 2006 v 15:20 | D.D. |  HOMOSEXUALITA
STOLETÍ DVACÁTÉ
Je zajímavé, že dvacáté století bylo daleko více prudérnější než století devatenácté. Na konci devatenáctého století bylo "romantické přátelství" mezi ženami rozšířeno prakticky na všech kolejích vysokých škol zejména v Americe a Anglii. S příchodem Freuda se však postoje zcela změnily. Zatímco v "romantickém přátelství" se reálná sexualita prakticky neobjevovala, tak po příchodu psychoanalýzy a Freudových teorií o lidské sexualitě se většině citových projevů nepřiměřeně přisuzovala sexuální stránka, která pojem "romantické přátelství" nadobro zdevalvovala. Dalším typickým znakem dvacátého století je touha po poznání s následnou kategorizací. Tyto snahy vedly i ke kategorizaci lidské sexuality jako jedné ze základních složek lidské osobnosti, místo aby tyto poznatky vedly k větší liberalizaci postojů ve společnosti vůči sexu. Láska jako romantický cit se přilnul k sexu a naopak, staly se neoddělitelnou součástí. Pokud tedy kdokoli cítil k osobě stejného pohlaví lásku, i když se jednalo o asexuální projevy, byla této lásce přiřčena i láska sexuální. Z "romantického přátelství" se tedy stal výlučně lesbický projev zahrnující genitální složku. Je zajímavé, že podobný model se přejal i dnes, i když trochu opačně. Myslím tím, že dnešní společnost (zejména česká) je shovívavější k projevům přátelství dvou žen nežli dvou mužů. Pokud se dvě ženy drží za ruce, sedí jedna druhé na klíně (například v tramvaji), objímají-li se či políbí na rozloučenou, společnost v tom nevidí nic zvláštního či apriori sexuálního. Pokud to samé udělají dva muži, jsou bez výhrad označeni za homosexuální a jejich projevy přátelství jsou brány za sexuální, tudíž na veřejnosti přinejmenším méně přijatelné.
Nicméně s masovým zpopularizováním Freudových teorií věděl prakticky každý, že homosexualita vzniká traumatem v dětství a je nutné ji léčit. A tak se inverti často stávali středem zprofanovaných polemik populárních časopisů či diskusí, které s lékařským pojetím neměly nic společného. Zatímco v odborných kruzích docházelo k opravdové polemice například s názorovou frakcí žáků Krafft - Ebinga, který hlásal, že homosexualita může být vrozenou "chorobou". Takovými žáky byli například Magnus Hirschfeld, Ellis Haveloc či Iwan Bloch. Dalším negativním aspektem Freudovy teorie byla finanční stránka. Nechci dnes podrobně hodnotit čestnost tehdejších (nebo dnešních) psychoanalytiků, ale nelze opomenout, že samotná léčba přinášela (a přináší) nezanedbatelný finanční kapitál.
Důležitou událostí v historii lesbického života bylo vydání knihy Studna osamění. Dodnes některými označována jako Lesbická bible. Autorka Hall Radclyffe se v této knize snažila o takové popsání ženské homosexuality, které by bylo přijatelné pro tehdejší hetero společnost.90 Důležitým rysem je, že homosexualitu popisuje jako vrozenou dispozici, nicméně feministické názory v této knize opomíjí. Ženy jsou popisovány většinou jako hloupé, zlomyslné či slabé. Neopomenutelným mezníkem je první světová válka. Díky absenci mužů, kteří byli nasazeni do války, zaujímaly ženy stále více tradiční mužská povolání. V roce 1917, kdy Spojené státy vyhlásily válečný stav, přihlásilo se nesčetné množství žen do vojenské služby, jež byla spojována s masivní podpisovou peticí za volební právo žen. Již ten samý rok přijaly tři státy Ameriky zákon o volebním právu pro ženy. Po skončení této války tak učinily všechny státy USA, dále pak Anglie a i tehdejší Československá republika. Přesto všechno se feministky stále oprávněně domáhaly svých práv. Mužská populace se začínala stále více cítit "ohrožena" celou tou "nesmyslnou" ženskou otázkou a emancipací. V beletrii, sdělovacích prostředcích, ve školách a jiných zařízeních bylo vynakládáno značné úsilí na vyvolávání pocitů viny ženám, které se osamostatnily či zaujaly mužská povolání nebo snad provozovaly lesbickou lásku. Tlak společnosti se stupňoval a pomalu začínala společnost chápat feminismus ve spojitosti s sexuálními úchylkami potažmo s lesbismem. Ženy, které se angažovaly ve feministických hnutích, byly označovány za "mužoženy" či "mužatky" toužící jen po zvrácených sexuálních tužbách a po rozvratu tradiční "správné" společnosti dle Božího řádu. Je jasné, že lesbičky zaujímaly silné jádro feministických hnutí, ale přesto je nutné odlišit "tradiční" feminismus od snahy zrovnoprávnit lesbickou minoritu. Tyto aspekty samozřejmě pociťovaly samotné feministky a tak postupně docházelo i ke střetům v samotných feministických hnutích.
Postoje společnosti k lesbismu se stával častým námětem různých literárních děl. Na počátku dvacátého století byl literární lesbismus v módě, i když byl zdrojem určité dekadence a dozvuku devatenáctého století. Díky tomu byl lesbismus spojován s uměleckými kruhy. Tento postoj přetrvával do 20. až 30. let, kdy byla popularita lesbismu největší.
ZÁVĚR-NOVÝ VĚK
Po druhé světové válce a po vlně Mccarthismu91 začala vznikat nová seskupení, časopisy či spolky gay nebo lesbických osob. Tyto organizace nebyly nijak revoluční a často podléhaly konvenčnímu pojetí tehdejší homosexuality. Velké změny se udály až v šedesátých letech, kdy začala sexuální revoluce. Mravy se uvolňovaly, genderové aspekty se začaly stírat apod. Nejen celá společnost, ale i gayové a lesby získávaly větší sebejistotu a začaly propagovat své názory více veřejně. Nové organizace hájící menšinová práva se začaly více orientovat na práva černochů v Jižní Americe, ale spojitost s organizacemi, které hájily práva sexuálních menšin se často ve svých bojích spojovaly a bojovaly za společný cíl tj. právo menšin na svobodný život, možnost rozhodovat o svém vlastním životě a hlavně mít stejná práva jako většinová společnost. Záměrně zde píši o Americe, jelikož zde se odehrávaly největší názorové boje za práva menšin. Tím vznikl u nás "deficit rovnoprávnosti", který byl potlačen komunistickým totalitním systémem. Chybí zde generace osob, které se nebojí jít za svým cílem, chybí zde boj za uznání menšin, chybí zde vývoj celé společnosti, která by postupně měnila své názory na menšiny, právě díky těmto aspektům. Je sice zřejmé, že postoje společnosti vykazují značně pozitivnější tendence vůči homosexualitě, ale dle mého názoru se jedná spíše o toleranci, nežli o akceptaci. Výrazná změna nastala na počátku 70. let dvacátého století, kdy začaly vznikat "opravdové" lesbické časopisy a nakladatelství, která vykreslovala lesbickou lásku v pozitivním světle. Lesbická partnerská láska se vykreslovala ne jako sexuální nebo sociální úchylka, ale jako varianta vztahu k heterosexuálnímu partnerství. Vliv feministických a z něho odvozených lesbických hnutích, značně posiloval. Také vznikla tzv. nová formace lesbických žen, která se značně odlišovala od lesbických žen v 30. - 50. let. Nová hnutí lesbiček již nevykazovala vliv indoktrinace, pocity spojené s odsunutím na okraj společnosti a sociální izolaci. Vznikla tak nová základna lesbiček, která si více věřila a byla více průbojnější.
Také vznikal extrémní lesbický feminismus, který se snažil oprostit od všech stigmatizujících označení a snažil se o to, aby žena jako taková byla brána za plnohodnotnou. Nicméně vyjadřovala silné pochybnosti o roli muže ve společnosti a říkala o něm, že je vlastně pouze násilnický, agresivní, necitlivý a autoritářský. Zatímco žena je jeho pravým opakem. S tímto názorem nemohu souhlasit. A to již ze samé jeho podstaty. Jestliže se ženy jako utiskované a považované za méněcenné bytosti dokázaly vzepřít zvůli mužů, nemohou se přeci chovat stejně jako jejich někdejší utlačovatelé. Přijde mi nepřijatelné, aby se pak sami staly "utlačovateli", kteří si o sobě myslí, že jsou hodnotnější nežli ostatní.
Myslím si, že by si všechna pohlaví měla uvědomit, že jsou si v něčem podobná a v něčem naopak odlišná. Některé diferenciace mohou být dány biologickými složkami, jiné zas dané výchovou a sociálním či kulturním prostředím. Od tohoto počátečního uvědomění bychom měli přejít k akceptaci a pracovat na tom, abychom mohli žít vedle sebe, aniž bychom jeden druhého utlačovali.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se Vám líbí tento web?

Ano, je super! 62.3% (3413)
Fajn, nemám připomínky! 10.5% (577)
Celkem to ujde, něco bych změnil/a! 7.8% (429)
Nic moc! 6.9% (380)
Fakt šílený! 12.4% (681)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama