Sdělovací prostředky IX.

27. října 2006 v 12:10 | D.D. |  HOMOSEXUALITA
Úvod
Tuto kapitolu jsem zde zařadil záměrně. Myslím si totiž, že vliv sdělovacích prostředků na člověka je velmi silný a nelze jej ignorovat. Dále se domnívám, že změny postojů společnosti vůči gay a lesbické minoritě se opírají zvláště o změně způsobu, jakým televize a rozhlas prezentují gay a lesbickou minoritu. Jedním z nejdůležitějších kroků v tomto století u nás vidím, že veřejnoprávní televize i rozhlas dal možnost gayům a lesbám prezentovat se. Samozřejmě jen do určité míry. Místo toho, aby gay a lesbická minorita měla alespoň jeden stálý a pravidelný pořad v běžnou denní hodinu, byla odkázána na stále přesunovaný pořad LeGaTo, který byl nakonec na sklonku roku 2005, bez udání důvodu, zrušen. V rámci Českého rozhlasu alespoň existuje pořad Bona Dea, který je stále určen gay a lesbické minoritě.
Vývoj gay a lesbické filmografie u nás
Chtěl bych upozornit na to, že tuto kapitolu nepíši jako odbornou studii o gay a lesbické filmografii, pokud ji tak můžeme vůbec v našich zeměpisných šířkách nazvat. Česká filmografie se touto tématikou prakticky nezaobírá. Homosexualita je odsouvána většinou do pozadí hlavní zápletky filmu (Nuda v Brně) nebo je vykreslována pouze ve spojitosti s prostitucí či drogami (Mandragora) či karikována (Kameňák). Film, který je na pomezí, je snímek Šeptej z roku 1996. Snímky, kde se gay či lesba pouze mihnou na pár minut je vcelku dost (Pramen života, Byl jednou jeden polda, Cesta z města aj.), ale snímek, který by se opravdu zabýval gay či lesbickým životem prakticky neexistuje. Homosexualita není patrně dost přitažlivá pro české režiséry a producenty. Nejlepším příkladem, který mluví za všechny je kanadský komediální snímek "Mambo Italiano". Tento film získal mnoho ovací a cen nejen na gay a lesbických festivalech. Dokonce se tento snímek začal promítat na filmových plátnech běžných kinosálů. Když tento film přešel do distribuce na VHS a DVD u nás, byl přejmenován a na přebalu se distributor pro jistotu o homosexualitě vůbec nezmiňuje, přestože zde hraje ústřední roli. Ostatní snímky s gay a lesbickou tématikou se do české filmové distribuce buď vůbec nedostanou nebo jdou rovnou do půjčoven. Lze z tohoto přístupu distributorů něco usuzovat? Dle mého názoru ano! Patrně zde hraje velkou roli obava, že tržby budou při zmínce ohomosexualitě velmi nízké. Český občan se přeci nechce dívat na dva gaye či lesby?! Zatímco anglický, francouzský či německý ano. Nicméně "trháky" jako například Philadelphie, Láska je láska či Vše o mé matce a Špatná výchova hovoří spíše o opaku.
Vývoj homosexuálního hrdiny ve filmu
Z počátku dvacátého století a s rozvojem mluveného filmu se o homosexuálním hrdinovi mluvit vůbec nedá.81 Později se začaly ve filmu uplatňovat jistá morální pravidla o tom, co se může ve filmu zobrazovat a co ne. Jedním z takovýchto kodexů byl Haysův kodex, který se velmi dobře ujal v tehdejší puritánské Americe. Mezi zvrácené a cenzurované objekty ve filmu patřilo: nahé tělo, znázornění pohlavního styku, sexuální kontakt mezi osobami různých ras a mezi vyložené perverze byl zařazen homosexuální styk či znázornění styku se zvířaty.82 Zde například vidím jasnou paralelu mezi tím, co se odehrávalo na stříbrném plátně a tím, jak společnost chápala homosexualitu. Tato filmová přikázání platila až do 60. let, kdy se společnost trochu otevřela vůči projevům lidské sexuality. Nicméně tato pravidla platí až dodnes a určují třeba i to, do jaké míry může být znázorněn ztopořený mužský úd apod. Pokud filmoví režiséři zpodobňovali homosexualitu, museli ji zašifrovat a i když v některých snímcích nešlo o homosexualitu jako takovou, přišli na řadu cenzoři, kteří jakékoli náznaky takového chování vystříhali. Snad nejvíce směšně vypadal zásah u filmu Spartakus z roku 1960. Vystříhat gay motivy z antického eposu je zkrátka nemožné, k této době patřily, ale američtí cenzoři se rozhodli, že změní historii.
I proslulý Alfred Hitchock musel gay partnerství dvou vrahů z filmu Provaz (1948) tak zašifrovat, že tento vztah nebylo skoro možné identifikovat, i když byl jednou z hlavních zápletek celého filmu. Po tomto období tvrdé cenzury se ovzduší homofobie k lepšímu neposunulo, spíše naopak. Začaly vznikat určité zavedené vzorce, ve kterých se mohla homosexualita zobrazovat. S těmito klišé musejí gayové a lesby bojovat dodnes. Jedná se o znázorňování lesbického sexu jako melodramatického, něžného přátelství dvou žen či představování gayů jako komediální karikatury, transvestity, vrahy nebo osoby, které jsou natolik trýzněni svou odlišností, že skončí sebevraždou apod.
Nejtypičtějším snímkem, kde je homosexualita znázorněna jako perverzní úchylka, spojená s vrahy, masochisty a úplatnými sadistickými policisty, je film s Al Pacinem v hlavní roli, Na lovu (1980). Tento snímek byl naštěstí podroben kritice nejen gay aktivisty, ale i "normální" veřejností. Po fázi vrahů a sexuálních deviantů se z gayů stávaly asexuální hrdinové. Ve filmech či seriálech (Dynastie, Dámská jízda) se objevovali v menších nebo i v centrálních obsazeních, ale svým charakterem se moc nepřibližovali "normálnímu" člověku. Mezi takovéto poslední hrdiny bychom mohli zařadit Andyho (Tom Hanks) v kasovním trháku Philadelphie. Na tento snímek poukazuji z jiného důvodu, protože upozorňuje nenásilnou a citlivou formou (bez negativní stigmatizace) na hrozbu HIV/AIDS, která se netýká jen gay minority.
V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí se zejména v zahraničních filmech objevují gayové a lesby se všemi svými negativními i pozitivními stránkami. Kdybychom je srovnali s heterosexuálními dvojicemi ve filmech, tak zde jistý rozdíl vidím. Když dojde na erotickou stránku věci, je ještě stále vidět určitou strnulost a obavu ze znázorňování gay sexu. Pokud se jedná o heterosexuální páry, tato absence se zde nevyskytuje. Například nedávný velkofilm Alexander Veliký se stal objetí nesčetných kritik z důvodu, že zde byl ukazován milostný vztah Alexandra a Hefaistóna, i když došlo jen k pár polibkům a vyznání lásky. Když se tento snímek měl vysílat v Řecku, strhla se veliká vlna odporu a dokonce i žalob na režiséra filmu, který prý přítomností homosexuality zdiskreditoval Alexandrovu památku. Nicméně filmů nebo seriálů, které pojednávaly o gay či lesbickém životě v přijatelné poloze (Lepší už to nebude, Kdyby zdi mohli mluvit II, Zkrocená hora, Svatba naruby, Svatební hostina, Odpočívej v pokoji, Queer as folk, Láska je láska, Můj růžový život aj.) bylo natočeno mnoho. Druhá stránka věci je následná distribuce, finance a samozřejmě kvalita.
Přehlídku filmů s gay a lesbickou tématikou může divák jednou za rok shlédnout na gay a lesbickém filmovém a soutěžním festivalu "MeziPatra", který se koná každoročně v listopadu a to v Praze i v Brně nebo v rámci "Febio Festu" existuje přehlídka takto tématicky laděných filmů v sekci "Jiný břeh". Domnívám se, že 21. století se stane stoletím, kde se konečně otevřou dveře filmům, které se zabývají opravdovým životem gayů a leseb.
ZÁVĚR - NOVÁ BUDOUCNOST
Společenské postoje se během staletí vůči homosexualitě velmi měnily. Od společenské akceptace za dob starověkého Řecka až po totalitní systémy ve dvacátém století, které i přes vědecké poznání homosexualitu vyřadily mimo společnost. Největší změny zaznamenala homosexualita právě ve dvacátém století. Například se vzrůstající akceptací společnosti vznikala i stále větší snaha gay komunity nějakým způsobem se identifikovat, vytvořit si místo ve společnosti. V roce 1978 u příležitosti Gay and lesbian freedom parade (Gay a lesbický den svobody) vytvořil umělec Gilbert Baker duhovou vlajku, která vznikla jako odpověď na potřebu symbolu, který by zahrnoval celou gay a lesbickou komunitu. Další významnou akcí gay a lesbické komunity je Gay pride (pochod - přehlídka gayů). Gay pride vznikl jako vzpomínková akce za brutální a bezdůvodný zásah newyorkské police v gay baru roku 1969, června. Gay pochod se koná vždy poslední červnový víkend ve většině západních kultur a v USA. Z tohoto hlediska lze považovat gay budoucnost za pozitivní. Stále více evropských kultur přijímá zákonnou formu registrovaného partnerství či dokonce adopce dětí gay a lesbickými páry. Vědecká obec již nepovažuje homosexualitu za sexuální deviaci, společnost se stále více otvírá i sexuálním menšinám. Přesto si myslím, že budoucnost gay komunity není zatím tak růžová, jak se může zdát.
Bohužel je zde stále velké procento osob, které homosexualitu odsuzují nebo veřejně manifestují svůj odpor k homosexualitě jako takové (externalizovaná homofobie). Dalším aspektem je například to, že gay život se v České republice stále odehrává většinou v klubech či v uzavřených společnostech. Navíc se zde stále objevuje hrozba HIV a AIDS. Dnes už se naštěstí pomalu odbourává předsudek společnosti, že HIV/AIDS je nemoc homosexuálů. Přesto se ve společnosti stále objevují postoje, že nemoc AIDS se týká zejména gay komunity. Myslím si, že v průběhu několika desítek let se situace gayů a leseb ve společnosti upraví natolik, že se homosexuálové stanou doopravdy plnohodnotnými členy společnosti, kteří budou mít stejná práva i povinnosti jako každý jiný člověk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se Vám líbí tento web?

Ano, je super! 62.3% (3413)
Fajn, nemám připomínky! 10.5% (577)
Celkem to ujde, něco bych změnil/a! 7.8% (429)
Nic moc! 6.9% (380)
Fakt šílený! 12.4% (681)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama