Transgender problematika XII.

30. října 2006 v 15:56 | D.D. |  HOMOSEXUALITA
ÚVOD
Tuto kapitolu bych rád věnoval problematice trans osob, cross-dressing, female to male a male to female aj. Na první pohled to může vypadat, že toto téma bezprostředně s gay a lesbickou problematikou nesouvisí, ale opak je pravdou. Pojítko zde spatřuji nejen s podobným historickým vývojem společnosti, ale také v tom, že gay či lesba se navíc může identifikovat s odlišným pohlavím nežli mu/ji bylo fyzicky předurčeno. Navíc obecná problematika transgender se týká osob, které se vymykají a nabourávají obecné představy společnosti o projevech jednotlivých pohlaví. Na druhou stranu si musíme jasně vymezit, kde se tématicky tyto oblasti shodují a kde se naopak diametrálně liší. Označení translidé používám v kontextu s překladem tohoto slova T. Spencerovou v knize Pohlavní štvanci autorky Leslie Feinberg, která vychází z anglického názvu transgendered people. Například podle Leslie Feinberg (2000), která vnímá trans, gay a lesbickou či bisexuální komunitu jako dvě množiny, které se vzájemně a částečně překrývají. Dále poukazuje na to, že každý gay či lesba nemusí být zákonitě transgender. Spojnicí mezi gay, lesbickou, bisexuální a trans komunitou vidí například i v tom, že homofobie a i tzv. transfobie spolu úzce souvisí, vnímání společnosti často spojuje problematiku translidí, gayů a leseb. Boj gay, lesbických a transgender organizací i jedinců dosáhne odpovídajících výsledků pouze společným bojem za uznání základních práv a svobod ve společnosti. Obecně se Feinberg domnívá, že historie trans lidí ať už z hlediska kulturního, časového, sociálního či geografického stojí na stejném základě. Tudíž utváření identity, projevy sexuality a vnímání sociálního okolí bylo napříč všemi kulturami stejné. Rupp (2001) ji pak oponuje, jelikož se domnívá, že nelze slučovat jednotlivá údobí historie či geografické umístění trans komunity. Utváření identity spolu s postavením ve společnosti je dle jejího názoru zcela odlišná a bez uvědomění si celého kulturního kontextu nelze na historii trans komunity pohlížet stejně.
TRANSGENDERHISTORIE
Zmínky o transsexuálech může spatřovat prakticky napříč všemi kulturami, v celém historickém kontextu lidské historie. Například u severoamerických Indiánů byly tyto osoby spolu s gayi či lesbami považováni za zcela normální a v některých kmenech se jim dostávalo velké úcty či různých privilegií. Doklady o tomto přístupu nalézáme nejen v různých věcných archeologických dokladech, ale i ve spisech španělských a francouzských kolonizátorů, kteří vesměs tyto společenské postoje odsuzovali (například jako berdache). Jejich negativní postoje byly často potvrzeny genocidou těchto osob, jelikož byly považovány za hermafrodity či homosexuály. Tradiční uctívání dvojího pohlaví se v těchto kulturách prakticky neobjevovalo. Indiánské pojetí pohlaví jako o výběru jedince na základě toho, o čem sní a jak chápe sám sebe, se mi zdá nejen jako pokrokový názor, ale jako humánní, tolerantní - zkrátka a jednoduše lidský.
I dnes se nám zdá prakticky nemožné a nepochopitelné hovořit o více pohlavích nežli jen o dvou možných ekvivalentech: muž a žena. Vždyť to nelze vyjádřit ani v českém jazyce. Abychom toto téma chápali co nejvíce objektivně, musíme se od takovýchto předsudků oprostit a chápat člověka jako celek a ne jako souhrn určitých někým a něčím daných pouček a zákonitostí.
Další významnou historickou událostí je příběh Johanky z Arku. Příběh ženy vystupující v mužské zbroji a oblečení je dnes již notoricky známý, ale obzor, který se často přehlíží, je právě transgender problematika. Johanka nejen, že vedla francouzskou armádu v mužském brnění, což dříve prakticky ani jinak nešlo, ale jeden z důvodů (ne-li ten hlavní), díky kterému byla nakonec upálena, byl fakt, že se nechtěla vzdát mužského oblečení i v civilním, nevojenském životě. Nejen díky tomu byla přezdívána jako hommasse96 tj. mužatka. Během jejího věznění církev nakonec upustila od obvinění z čarodějnictví, jelikož měla málo důkazů a své argumenty proti Johance začala opírat pouze o její mužské oblečení, které odporuje nejen přirozenému řádu, ale i Bibli a Bohu. Johanka byla upálena 30. května 1431 a to hlavně proto, že se nechtěla vzdát své identity a mužského oblečení. Je zajímavé, že Johanka pocházela z kraje, kde nevládl patriarchát, ale matriarchát, což se také nelíbilo katolické církvi.
Jiná žena, která vystupovala ve svém životě jako muž, byla Catalina de Erausová, pocházela z Baskicka a v 16. století vedla tažení do Jižní Ameriky, kde pod papežskou vlajkou vyvraždila tisíce domorodců. Díky tomu si vymohla podporu papeže a svůj budoucí život vedla jako muž. Abychom mohli pochopit, kde se stal zlom v chápání pouze dvojího pohlaví jako jediných protipólů lidského bytí, museli bychom přejít až k prvobytně pospolitým společnostem, kde vládl matriarchát. Jak vychází nejen z etnologických, ale i z antropologických studií,97 ve společnostech, kde vládly ženy bylo uznáváno právo člověka identifikovat se nejen v rozmezí muž a žena, ale v oblasti transsexuality, transgender vnímání intersexuality apod. Tyto dimenze sexuality se stávaly v těchto kulturách základem pro legendy o stvoření světa či transcendentních obyčejů. Zdá se tedy, že s přechodem mužů k vládě a s příchodem křesťanství se změnil i pohled na lidskou sexualitu. Jelikož do určité míry nadvláda mužů stále přetrvává, zůstávají tu i společenské předsudky vůči jinakosti nejen v oblasti sexuální. Tuto teorii podporuje i fakt, že s příchodem kolonialistů do Ameriky byli šamani (berdache, berdaši) násilně potlačeni a jejich instituci přejaly ženy. Šamani "dvojího ducha" byli usmrcováni zejména proto, že se Španělé obávali styků se stejným pohlavím.
Posvátné postavení translidí můžeme spatřovat i v jiných kulturách například v Asii, Indonésii, Koreji, Číně a Vietnamu. V těchto zemích zastávali translidé významné náboženské postavení, byli uctíváni a jejich projevy spojené s transsexualitou byly společensky tolerovány. Je důležité také podotknout, že na dnešní chápání sexuality neměl vliv jen přechod z matriarchátu na patriarchát, ale i transformace pospolitých společností do státních útvarů, postupné dělení společnosti na třídy, mocenské převzetí do rukou mužů. To mělo za následek transformaci ekonomiky a de facto změnu předávání majetku. Jinými slovy: bylo nutné určit, za jakých podmínek se bude majetek dědit a předávat. Toto privilegium měla pouze mužská populace, zde se tedy už nemohl nechávat prostor pro svobodné určení vlastní sexuality. Člověk mohl být buď muž nebo žena, role byla jasně vymezena. Pokud se někdo vymykal a nemohl být společností "zařazen", nezbývalo mu nic jiného, než být konformní nebo se vzepřít a dostat se tak na okraj společnosti. S těmito "výdobytky" společnosti musí gay, lesbická i transgender komunita bojovat doposud. Největších persekucí se translidé setkávali ve středověku s nárůstem moci katolické víry, která například v dekretu Konstantinopolském (v roce 691 n.l.) postavila cross-dressing, female to male, male to female a transsexualismus takzvaně mimo zákon. Doslovně se v něm hovoří: " ...Rozhodli jsme se, že žádný muž nesmí nosit šaty ženy ani žena šaty muže." (Feinberg 2000) Takto se církev nerozhodla proto, že by si myslela, že toto chování je proti přírodě, ale proto, že takto se chovali muži a ženy ve společenstvích, kde se vyznávaly staré pohanské kulty. Těchto zvyků se církev obávala, jelikož nabourávaly církevní zvyklosti a podporovaly v lidech pohanské zvyklosti.
Dalším důležitým důvodem, proč církev potlačovala projevy translidí, byl ekonomický aspekt. S proměnou svobodných rolníků v nevolníky, sílící mocí šlechty spolu s církví, bylo nutné určit jasná pravidla. Bylo nutné znovu si přetvořit Písmo svaté k obrazu svému respektive k obrazu vládnoucích bohatých tříd. Jedním z nejdůležitějších výkladů Písma bylo, že šlechta a její pravomoc vlastnit půdu spolu s nevolníky je právem od Boha. Je to tedy přirozený chod událostí, kterému je nutné se podvolit. Proto bylo důležité se zbavit všech pohanských kultů, kterým patřil i cross-dressing a chápání transsexualismu jako něco magického či božského. Tím byl transgender postaven na roveň čarodějnictví. Je příznačné, že aby církev uspokojila stále přežívající pohanské zvyklosti, kanonizovala přes 25 žen, které žily jako muži. (Feinberg 2000)
Když bychom se opět vrátili k příběhu Johanky z Arku, nalezneme jasnou paralelu. Johanka a její mužský šat byl totiž chudým lidem zbožně uctíván obdobně, jak bylo v pohanských tradicích zvykem. Zastávala tedy Johanka u chudiny stejnou úlohu jako u "pohanského" trans-světce? Mělo její upálení představovat trest všem podobným translidem? Měl tento akt všechny female to male zastrašit a zničit jejich postavení? Chtěla se jí šlechta zbavit, protože byla ženského pohlaví a vedla Francii k vítězství nad Angličany? Otázek je více než odpovědí. Dnes se již pravé důvody nedozvíme a tak můžeme spíše tak trochu fabulovat, ale jisté je, že úzká propojenost s pohanskými zvyklostmi spjatými s translidmi, zde je. I přes veškeré snahy potlačit zbytky pohanského náboženství, tolerovala církev tzv. svátek bláznů, kde bylo povoleno mužům a ženám převlékat se do šatů opačného pohlaví. Svátek, který měl silné kořeny v pohanských zvycích. Nicméně i tento svátek byl nakonec zakázán. Persekuce proti osobám, "vybočujícím" církevnímu učení neustaly ani v období 16. až 18. století. Ukončení útlaku se translidé nedočkali ani v 19.století, i když jejich spolky se rozrostly prakticky po celém světě. Sice se na pohanské kulty v této době už zapomnělo, tresty smrti se již neudělovaly, ale s rozvojem medicíny došlo k diagnostice těchto osob jako sexuálně deviantních a úchylných.
ZÁVĚR
Zlom v chápání transsexuality nastal až v druhé polovině dvacátého století, kdy došlo k transformaci i na poli lékařském. Jasné ukotvení práv trans osob bylo přijato v roce 1995 OSN v Mezinárodním zákonem o právech pohlaví. Tento zákon sice není závazný a právně vynutitelný stejně jako jiné obdobné Mezinárodní úmluvy o lidských právech. V tomto dokumentu se hovoří o právu svobodně definovat vlastní sexualitu, svobodně ji vyjadřovat, mít stejná práva, podílet se na chodu společnosti, právo ovládat a měnit své tělo, nestávat se objektem psychiatrických diagnóz, právo na svobodné sexuální vyjádření a vstupovat do partnerských vztahů, právo mít a vychovávat děti. Pro běžnou heterosexuální populaci jsou tato práva tak běžná, že je si možná ani neuvědomuje, jak se žije osobám, kterým jsou tato práva a priori upírána.
V české republice žije odhadem přes 30 tisíc osob, které se mohou považovat za transgendry a přinejmenším přes 10 % těchto osob touží po změně pohlaví.(Spencerová 2000) Změna pohlaví je v ČR sice bezplatná, ale cesta k ní je zdlouhavá a mnohdy pro transsexuály ponižující až potupná. Jak jsem již uvedl zařazení do určité škatulky je pro dnešní odbornou veřejnost důležité. Cítíte se jako muž nebo žena? Ale pro transgendry to není pokaždé tak lehké, mnohdy se cítí někde uprostřed, někde mezi. Navíc donedávna bylo nutné, aby se transsexuál po dokončení své přeměny vzdal svých rodičovských práv, pokud měl například z předešlého manželství děti. I dnes stále translidé bojují s předsudky společnosti a pokud se navíc identifikují jako gay či lesba, je jejich sociální situace ještě horší. Nejčastějšími problémy se pak stává zaměstnání, které po změně pohlaví většinou musí transsexuálové opustit. Není pochyb, že transsexuálové jsou sociálně nejslabší skupinou celé transgender komunity.
Berdache - byl to posměšný termín, kterým evropští kolonizátoři označovali každého domorodce, který nesplňoval jejich představy o pojetí muže a ženy.
Pojetí, které spíše odpovídá indiánským kultůrám je označení "dvojí důch", které v sobě nenese negativní stigma. (Feinberg 2000)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se Vám líbí tento web?

Ano, je super! 62.3% (3413)
Fajn, nemám připomínky! 10.5% (577)
Celkem to ujde, něco bych změnil/a! 7.8% (429)
Nic moc! 6.9% (380)
Fakt šílený! 12.4% (681)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama