Listopad 2006

Základní údaje - podmínky webu

27. listopadu 2006 v 16:00 | D.D. |  PODMÍNKY BLOGU
PODMÍNKY TOHOTO BLOGU

Autorská práva

Blog http://david-daniel.blog.cz/ je provozován na bezplatných stránkách www.blog.cz. Tento blog je zřízen v souladu s podmínkami provozovatele (více na: http://blog.cz/podminky).

Publikování nebo další šíření obsahu tohoto blogu (http://david-daniel.blog.cz/) je bez písemného souhlasu autora zakázáno. Na písemný obsah s autorskou zkratkou D.D. se vztahují autorská práva! Ostatní články jsou publikovány se souhlasem autora, nebo s přímým odkazem na něj a tudíž se ně vztahují stejná autorská práva, dle platných zákonů České republiky.

Obecné informace a podmínky

David Daniel.blog.cz nezodpovídá za příspěvky čtenářů, přispěvovatelů a nezodpovídá za jejich skutečnou totožnost.
Doporučení, rady a návody z Poradny HIV/AIDS nenahrazují lékařské vyšetření, a mají pouze informativní charakter. Jakékoliv užití a použití těchto doporučení se děje na vlastní odpovědnost návštěvníka těchto stránek. Tyto postupy by měl konzultovat se svým ošetřujícím lékařem nebo odborníkem.

David Daniel.blog.cz si vyhrazuje právo odstranit příspěvky, které jsou v rozporu s právními předpisy České republiky, Evropské unie a dalších platných předpisů a zákonů.

Ostatní fotky, flash animace, videa od jiných poskytovatelů, mohou být zveřejněny na tomto blogu bez souhlasu autora jedině v tom případě, pokud neobsahují odkaz nebo další ustanovení o autorství. David Daniel.blog.cz nezodpovídá za jejich obsah.

Ochrana osobních údajů

V případě, že návštěvník blogu David Daniel.blog.cz, dá k dispozici svoje osobní údaje (zejména v Poradně nebo komentářích), činí tak s plným vědomím, že David Daniel.blog.cz za tyto údaje nenese žádnou zodpovědnost.

Chcete některé články publikovat?

Pokud chcete některé články z tohoto blogu publikovat (v tištěné, internetové podobě), musíte mít písemný souhlas autora. V případě zájmu obraťte se na email: danidav@seznam.cz
_______________________________________________________________________________________________________________

A něco málo informací o tomto webu: jsou to moje osobní stránky, které jsou stále v rozvoji, snažím se přidávat nové články a odkazy na krátké reportáže a filmy z gay světa a nejen z něj. Informace, které zde najdete bych rozdělil do dvou sekcí; první se zabývá problematikou homosexuality v naší společnosti či HIV/AIDS a druhá sekce se orientuje na moje osobní zájmy a tvorbu (např. poezie).

Co se týče vývoje homosexuality, lesbismu a transgender komunity jedná se výhradně o můj text, který se opíral o dostupnou odbornou literaturu, která je uvedena v sekci Homosexualita.

Články HIV/AIDS - otázky a odpovědi a články týkající se bezpečnějšího sexu jsou s laskavým dovolením převzaty s textů a publikací České společnosti AIDS pomoci. Ostatní články, pokud to bylo možné, jsou autorizované nebo je uveden zdroj či autor.



Polibek

3. listopadu 2006 v 10:28 | D.D. |  POEZIE

IX.
Polibek
V uších slyším tvůj jemný hlas,
cítím, jak mnou proniká podivné mravenčení.
Tvůj dech něžně se opírá do šíje mé.
Tvoje oči dotýkají se mě jako nikdy dříve,
probodáváš mě pohledem svým.
Kdybych jen mohl popsat, jaké pocity mám.
Jemně mne svými rty objevuješ,
lehce probodáváš mě jazykem,
víčka zavírám a zcela se Ti oddávám.



Podzim

3. listopadu 2006 v 10:21 | D.D. |  POEZIE
VIII.

Podzim

Podzim, jenž zbarvuje tváře měst.
Omývá smilnou touhu léta.
Darem nabízí svoji čistou roztřepenost.
Zaměňuje křídla za obal skořápek.
Inu, moudrost svou předjímá novorozenou tvářičkou.
Míjí se napříč s tažnými ptáky krutou dlaní - bílou .

Utrpení

3. listopadu 2006 v 10:15 | D.D. |  POEZIE

VII.
Utrpení
Alespoň jednou jej zažije každý
a přesto jsou tací,
kteří v utrpení nacházejí
smysl.


Milenecká

3. listopadu 2006 v 10:00 | D.D.

VI.
Milenecká
Zdá se mi tak nuvěřitelné,
když má mysl říká ne!
Naše srdce tloukla bim, bam, bim, bam...
a teď rozezněla píseň novou - neohranou.
Smíchem struny života napínáš
a svou krásou mě snad utýráš!
Když si láskou mou mě křižoval,
já neplakal, jen se radoval.
Je krásné už nebýt jenom Já,
teď Já jsme my a my jsme Ty.
Táhneš štětcem a já jsem tvým bílým plátnem.
Jsem tvými dlaněmi, tvojí inspirací a tys mojí pokorou.
Stará melodie se v novou mění,
tak posečkej a zůstaň u mne do setmění.
Až do rána, do rozednění,
já vzdám se Ti!
- Tys můj milý a já Tvůj nyní -
Den i noc ztratily se v zapomnění,
jsme jen my dva a nicvíc není.
Miluji Tě !
- Neztrať se mi v zapomnění -



Revoluce

3. listopadu 2006 v 9:56 | D.D. |  POEZIE

V.
Revoluce
Zrodila se a vzápětí zas zemřela,
zhrzená revoluce.
Smutná lyrika naší doby...
Žít tu -
snad utrpením může být.
Snad vyhýbáš se přítomnosti, člověče!
Zemře Země
v žalu vdov a sirotků ?
Umře Svět v pláči snad ?
Víš to, Bože - odpověz!
Zdáš se mi, nebo
trpíš se mnou?
Snaha stále něco měnit,
rychle prudce, nehledě na druhého.
Být viníkem a zároveň obětí,
snažit se nic nevidět a překrýt vše svou odhodlaností.
Tak kráčí revoluce, objímá své hrdiny,
poprvé je políbí na tvář -
hrdiny své doby.
Podruhé zas,
když jejich kolena klesnou pod tíhou událostí.



C´est la vie

3. listopadu 2006 v 9:54 | D.D. |  POEZIE

IV.
C´ est la vie...
Sním či bdím?
Krutá jednota světa našeho.
Ubohost doby kráčí ve světle novém.
Špinavá děvka náruč rozevírá,
panenské zboží nabízí.
Přece nic chtít nebudu,
Chtíč mě neovládá.
Snad prodat se místo tebe.
Ale jak budu potom moci Tě zachránit…?
Povíš mi, jak to dopadne…?
Ó ne, c´est la vie !


Stanice zapomnění

3. listopadu 2006 v 9:51 | D.D. |  POEZIE

III.
Stanice zapomnění
Staré písně rezivějících časů,
se vzpomínkou čekáš na stanici zapomnění.
Hvězdný prach z bot Ti smyli Romeo s Julií.
Snažíš se rozpomenout na chvilky,
kdy štěstí bylo na blízku.
Na duše, co spadly z nebe.
Utíkáš před křižovatkou,
přitom už hvězdy vyhasly.
Čekáš na stanici zapomnění.


Za-milovaný

3. listopadu 2006 v 9:47 | D.D. |  POEZIE

II.
Za-milovaný
Snažit se na to namyslet
a vkrádat se do myšlenek druhých.
Přemýšlet o tom, jak Svět je krásný.
A s každým novým okamžikem,
snášet lehkost bytí.
Přinášet sebe sama a smysl života
do duší, srdcí a mysli ostatních.
Jak popsat samotný život jednoho člověka,
volajícího, "pomoz!", v tomto Babylóně snadných bytostí ?
Jen když se staneš součástí,
toho "ubohého" celku a uneseš jeho tíhu na svojí duši.
Poznáš, co znamená milovat a být milován!


Začínáte jako sochaři modelovat svůj život,
každým dnem se plní vaše osudy.
Plní se zrnko po zrnku,
jak písek v přesýpacích hodinách,
který nemilosrdně odpočítá váš čas.
Společně stavíte si hrad se všemi jeho vymoženostmi,
jen si neuvědomujete, jak je křehký.
Jednou přijde silný vítr z daleka,
a svými poryvy vaši pevnost rozfouká.
Byli jste si tak blízcí, byli jste mladí a hezcí…
milovali jste každou minutu, kterou jste spolu prožili…
Zrnko po zrnku…
až nezbude vůbec nic!


Snad

3. listopadu 2006 v 9:41 | D.D. |  POEZIE

I.
Snad
Snad toužit smím...
lásku mít.
Snad líbat Tě budu smět…
Snad Tvou krásu obdivovat.
Snad do očí podíváš se mi…
Vezmeš si mou hlavu do dlaní.
Snad obrátíš se ke mně…
snad otevřeš se mi.
Snad dovolíš mi odhalit to, co
nevyřčeno jest.
Snad…
To slovo plné všech pochybností,
malosti našeho bytí a úporného shonu,
který nekončí slůvkem snad,
ale smrtí…