Homosexualita a rodičovství XXI.

1. listopadu 2006 v 16:27 | D.D. |  HOMOSEXUALITA


Hlavní problém je v tom, v čem spatřujeme (chápeme) tradiční rodinu nebo lépe řečeno vhodnou rodinu. Na toto téma se musíme dívat bez předsudků a zejména bez genderových předsudků. V podstatě jde o to, že dítě může vyrůstat ať už s jedním rodičem nebo se dvěma muži či ženami jako rodiči a na jeho sexuálním a psychosociálním či ostatním vývoji nezanechá tento fakt žádný negativní dopad (myslím tím, v samotném důsledku odlišná sexuální orientace rodičů). Tento názor je dnes velmi frekventovaný a laická i odborná veřejnost se o konkrétní dopady na dítě velmi zajímá. Bohužel dostupnost relevantních dat a výzkumů moc není. Sobotková (2003) uvádí, že rodin, kde se vyskytují rodiče gayové/lesby, je například přes 12 miliónů v USA. Zatím se o žádných celoplošně negativních důsledcích neví. Pokud hovoříme o negativních vlivech na dítě obecně, mohou se těchto rodinách samozřejmě objevovat, ale se stejnou četností jako u rodin heterosexuálních.
Jedním z možných problémů se může objevovat v socializaci dítě (například ve škole se mohou objevovat různé druhy šikany nebo diskriminace ze strany spolužáků i učitelů, pramenící z nepochopení a netolerance vůči odlišnosti). Jako protiargument se nabízí, že dítě může být šikanováno i z mnoha jiných důvodů, například z důvodu jiné barvy pleti (ať už rodičů nebo dítěte) zvláštního jména, jiné fyzické predispozice apod. Kdybychom stavěli na předchozím argumentu, pak bychom nemohli dát dítě například do pěstounské péče nebo osvojení při jiné barvě pleti než jeho nastávající rodiče s odůvodněním, že by mohlo být z rasových důvodů šikanováno nebo diskriminováno.
Při zamyšlení nad celkovou otázkou mě napadalo mnoho aspektů, se kterými se gayové a lesby budou muset potýkat. Jestliže vejdou do partnerského svazku a budou mít záznam i v občanském průkaze, nebude se stávat, že budou lepším terčem pro případnou diskriminaci například v zaměstnání nebo při pokutách u policie, při jednání s úřady apod. Jak zajistit nebo alespoň co nejvíce zmírnit tento negativní aspekt, který se podle mne může uskutečnit?
Nakonec, jak vyplývá ze studie o diskriminaci sexuálních menšin v ČR z roku 2003, tak 1/3 dotázaných respondentů se setkala s určitou formou diskriminace, která souvisela s jejich sexuální orientací. Mohli bychom si vzít třeba příklad ze sousedního Německa, kde existuje speciální člověk (obdoba sociálního pracovníka), který pracuje v rámci městského úřadu nebo pod patronátem ombudsmana s různými menšinami. Jeho práce spočívá v tom, že při zjištění nebo ohlášení diskriminace nechá situaci prošetřit a dá podnět k zahájení trestního řízení. Dále se snaží odbourávat předsudky v dané lokalitě formou sjednávání různých projektů a přednášek, pokouší se realizovat různé programy pro gaye a lesby, které prochází coming outem apod. Práce, kterou vykonává, záleží na něm a jeho týmu i na iniciativách samotné menšiny. K ustanovení institutu takového pracovníka se přiklání například předseda Gay iniciativy Mgr. Jiří Hromada, který říká, že takového pracovníka, který by byl nejen kvalitně odborně vybaven, ale měl by i náležitou praxi a dobře se orientoval v dané problematice a regionu, bude pozitivním krokem.
RODINY GAY A LESBICKÝCH PÁRŮ Z ODBORNÉHO HLEDISKA
Tento typ rodin je asi ze všech nejvíce stigmatizován. Tyto rodiny často nejsou podporovány laickou veřejností, politickou, respektive zákonnou iniciativou daného státu a stále se objevují i odborné názory, které tento typ rodiny neschvalují. Častým negativním názorem, pramenícím ze špatné informovanosti, je samotný pohled na gaye a lesby. I přesto, že dnes vzrůstá tolerance a akceptace této sexuální menšiny, tyto názory většinou propadají, jakmile dojde na záležitosti okolo rodičovství.
Podle výzkumů135 z roku 1995 žije v USA 12 - 15 milionů gay a lesbických párů, které vychovávají děti a reálný počet se odhaduje alespoň o 1/3 více. Většina negativních názorů na výchovu dětí těmito páry se nepotvrdila. I když generace těchto dětí dospívá nebo bude dospívat v příštích deseti letech, nelze žádný z těchto názorů statisticky potvrdit nebo vyvrátit. Podle Campionové136 jde v rodině hlavně o to, jak v ní dítě prospívá, jak dokáží rodiče vytvořit kvalitní a uspokojivý vztah, jak řeší problémy v rodině apod. Sexuální orientace pak zde nehraje významnou roli. Sobotková ji oponuje, že takto složená rodina se musí potýkat se silnými sociálními a psychologickými problémy, které pramení z odlišnosti rodičů. Také, že tyto páry často svou orientaci před okolím skrývají a to může vést k větší izolovanosti od ostatních. Dále také, že je častým jevem odloučenost od širší rodiny, která tento svazek nebo odlišnou sexualitu neschvaluje.
NEJVÍCE STIGMATIZUJÍCÍMI NÁZORY NA GAYE A LESBY JSOU:
Většina gayů se projevuje výrazně femininně a většina leseb zase maskulinně. Většina gay párů zastává tradiční genderové role: tj. rozdělení na aktivní - mužskou a na pasivní - ženskou. Většina gayů a leseb je ze své orientace nešťastná a hledá terapii, která by je vrátila k heterosexualitě. Homosexualita je nepřirozená, protože se nevyskytuje u jiných živočišných druhů. Gay a lesbické jedince okolí lehce identifikuje podle projevů a způsobů chování. Gayové a lesby jsou promiskuitní a nedokáží vytvořit trvalý vztah s jedním partnerem. Všechny tyto předsudky byly nesčetně krát vyvráceny, ale toto společenské ve společnosti stále přetrvává. Na tyto páry je asi nutné pohlížet v širším kontextu a brát v úvahu vlivy společnosti, kulturní kontext, jaká je podpora ze strany širší rodiny nebo původní rodiny, pokud se jedná o nevlastní rodinu apod. Asi nejdůležitější je, jak působí tento na dítě. Sobotková (2003)137 uvádí, že v průběhu dospívání a adolescence je třeba počítat s možnými problémy dětí, které se mnohdy obtížně vyrovnávají se sociálním stigmatem spojeným s homosexualitou svých rodičů. Domnívám se, že je důležité snažit se pochopit všechny aspekty, jak negativní, tak i pozitivní a jestliže jsem v předchozí kapitole uváděl nutný individuální přístup, pak v tomto případě platí dvojnásob.
SHRNUTÍ
Proč vlastně potřebujeme zákon o registrovaném partnerství? A potřebujeme ho vůbec? Je to jen "rozmar" jakési menšiny dnešní moderní doby, ve které se může ke svým právům přihlásit prakticky kdokoli? Nebo to je celkový proces společnosti, která si pomalu uvědomuje, že v ní existují jedinci nebo komunity, které si zasluhují stejná zacházení, jako mají ostatní. Registrované partnerství není jen zákonnou formou partnerského soužití dvou osob stejného pohlaví, jde o společenské, právní a sociální uznání této menšiny. Toto partnerství není důležité jen pro pár samotný, ale znamená mnoho i pro novou generaci právě vyrůstajících gayů a leseb, které mohou spatřovat pozitivní vzor v monogamních svazcích právě těchto osob. I gayové a lesby potřebují pozitivní vzory ve společnosti, je to důležité pro jejich psychologický, sociální a integrační proces zvláště pak v období coming outu.
Všichni bychom si měli uvědomit, že na světě neexistují pouze ideální páry, svazky, rodiny a lidé. Odlišností, ať už sexuální orientací, tělesným postižením nebo barvou pleti se jako lidé od sebe nevzdalujeme, ale naopak přibližujeme. Veškeré snahy vymezit společnost jako homogenní a stejnorodou kulturu, složenou z ideálních prototypů lidství, jsou utopií a podle mne i zvráceností, hodnou Huxleyových a Orwelových vizí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se Vám líbí tento web?

Ano, je super! 62.3% (3413)
Fajn, nemám připomínky! 10.5% (577)
Celkem to ujde, něco bych změnil/a! 7.8% (429)
Nic moc! 6.9% (380)
Fakt šílený! 12.4% (681)

Komentáře

1 Eliška Eliška | 1. listopadu 2006 v 16:32 | Reagovat

Ahojky, ty tvoje stránky jsou fajn, jen se už těším na tu tvou poezii. Jen tak dál pokračuj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama