Pedagog a homosexualita část 1.

9. srpna 2007 v 14:21 | Petr Kaňka, Mgr. Andrea Scheansová |  HOMOSEXUALITA
Každý pedagog může mít ve své třídě gaye nebo lesbičku…
Společný příspěvek socioložky-psychoterapeutky a gay aktivisty, který rediguje svépomocný internetový server o homosexualitě

ÚVOD

S nástupem povinné školní docházky se pro dítě stává vzdělávací prostředí významným faktorem, který formuje osobnost člověka a jeho pohled na svět. Vedle rodičů se učitel stává autoritou, ke které dítě v prvních letech vzhlíží a snaží se získat zájem a prvenství mezi vrstevníky. Jak s tímto potenciálem učitel naloží, má vliv na další vývoj dítěte a jeho vztah k autoritě obecně. Učitel by měl být otevřený všemu, co s člověkem a jeho vývojem souvisí. Měl by být připraven s dětmi hovořit na každé téma, zodpovědět jakoukoli otázku a podporovat v nich toleranci a demokratické myšlení. Může být i tím, komu se dítě svěří se svým trápením. Učitel však není odborník na všechno, a tak i on potřebuje občas poradit. Pozastavme se na chvíli u tak citlivého tématu, kterým je orientace na stejné pohlaví, tedy homosexualita….

1. K HOMOSEXUALITĚ OBECNĚ

Co je to homosexualita?
Homosexualita bývá definována jako "trvalá citová a erotická preference osob stejného pohlaví. Je to celoživotní, neměnný a nezvolený stav, charakterizovaný tím, že jeho nositel je pohlavně přitahován a vzrušován převážně či výlučně osobami stejného pohlaví" (Pondělíčková, Brzek 1992).
Termín homosexuální je však již dnes považován za nejasný a zavádějící. Má se za to, že se týká spíše jen mužů a příliš umocňuje význam odlišností a aktivit v sexualitě a potlačuje význam citové složky - plnohodnotné lásky jako je láska heterosexuální. To vedlo i k tomu, že americká psychologická asociace v roce 1991 doporučila, aby se nepoužíval termín homosexuální, neboť je právě asociován s negativními stereotypy. Doporučujeme používat termín gay a lesbička či lesbická žena a dívka. V následujících kapitolách budeme přesto (kvůli zažitým zvyklostem) používat termínu homosexuální muž a žena. Již za středověku se v angličtině pro homosexuály vyskytovalo označení gay (veselý), které nemělo pejorativní akcent. Termín gay (Kelly, 1995) vypovídá o jedinci, který se sexuálně orientuje převážně na stejné pohlaví, a tak se i identifikuje. Často se užívá pro mužskou část populace. Lesbičkou (Kelly, 1995) se rozumí žena, jež se sexuálně orientuje převážně na stejné pohlaví, a tak se i identifikuje.
Kolik je homosexuálů?
Homosexualita je sociologickou deviací ve statistickém slova smyslu, protože není většinovým způsobem uspokojování pohlavního pudu. Většina celosvětových odhadů se shoduje v tom, že homosexuálů je v populaci 2-5 % (Dvořák, 1992), přičemž větší zastoupení je v mužské části populace. Přesná čísla o procentuelním zastoupení gayů a lesbiček je obtížné přesně zjistit.
Při odhadu výskytu homosexuálů ve společnosti jsme odkázáni na studie provedené na nereprezentativních souborech jedinců. Proto se údaje jednotlivých studií značně liší. Pokud jde o muže, kteří se ve svém životě chovali po určitý čas výlučně homosexuálně, uvádí americký sexuolog Kinsey okolo 37 %! Nezajímal se o sexuální orientaci, ale pouze o sexuální chování. V tomto počtu je zahrnuta i vzájemná onanie v pubertě. Výlučně homosexuálně se chovajících mužů nalezl 4 %.
Údaje o výskytu homosexuálních žen jsou také velmi nespolehlivá a studie na toto téma velmi vzácné. Kinsey zjistil 1 % celoživotně výlučně homosexuálně se chovajících žen.
V České republice byl proveden průzkum Weissem a kol. (1994), z jehož výsledků se přihlásilo k homosexualitě pouze 0,4 % mužů a 0,3 % žen. 1,4 % mužů a 2 % žen si nebyla jista. Tak malé číslo může být dáno tím, že se stále velké množství lidí u nás "stydělo" v době průzkumu přiznat k homosexualitě, což mohlo být také ovlivněno krátkým trváním osvěty od roku 1989 a jen několik let trvajícím gay hnutím.
Je homosexualita duševní chorobou?
Mezinárodní klasifikace nemocí WHO z roku 1992 vyřadila egosyntonní homosexuální orientaci (tj. homosexualitu, která nečiní samotnému jedinci problémy a potíže v každodenním životě) ze seznamu nemocí. Vyřazena nebyla egodystonní homo i heterosexuální orientace. Tedy taková, se kterou není její nositel smířen a touží po změně. Americká psychiatrická asociace podobné změny uskutečnila již v roce 1973.
Lékařsko-vědecká společnost se začala zabývat studiem homosexuality na konci 19. století a již tehdy se vynořila spekulace, zda-li je homosexualita záležitostí biologickou, psychologickou či obojí. Debata se zpravidla zaměřovala na aspekt vrozenosti, který je v současnosti již plně potvrzen. Ačkoli přesná příčina není stále zcela jasná, o neléčitelnosti této odchylky již není pochyb. Argumenty vrozenosti versus vlivu prostředí byly vždy zneužívány oponenty pro práva gayů, kteří hovořívají o volbě životního stylu homosexuality, čímž znehodnocují požadavky pro občanská práva. Celá diskuse o příčinách homosexuality však není příliš důležitá.
Zásadní je, že se jedná o lidská práva; vzhledem k faktu, že homosexualita nikoho ničím neohrožuje, biologická či nebiologická podstata homosexuality je irelevantní. Příznačně k tomu poznamenal S. LeVay v roce 1993 v interview pro Advocate: "Nemyslím si, že by práva gayů měla záviset na důkazu, že si sami nemůžeme pomoci proti tomu, jací jsme. Měli bychom mít stejná práva i v případě, že se jedná o naprosto svévolnou perverzitu."
Homosexualita a zákony
Změny v roce 1989 umožnily rozvoj hnutí za rovnoprávnost gayů. Dne 1.7.1990 došlo k novelizaci trestního zákona z roku 1961, v němž byla zrovnoprávněna povolená věková hranice pro homosexuální i heterosexuální styky na 15 let.
Zákoník práce od 1. 1. 2001 obsahuje ustanovení, které zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace.
1. odst. čl. 3 Listiny základních práv a svobod zní: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení." Ačkoli tento článek zakazující diskriminaci výslovně nezmiňuje rozdíly v sexuální orientaci, výklad LZPS říká, že ochrana proti diskriminaci na základě orientace na stejné pohlaví je v ustanovení "jiného postavení."
Homosexualita a sociálně patologické jevy
Pod tímto pojmem se skrývají pojmy společenského významu a to homosexuální prostituce a pornografie.
Homosexuální prostituce se v ČR rozvíjí především v Praze a velkých městech. Homosexuální prostituti, se kterými se zde setkáváme obvykle pochází z nižších sociálních skupin. K prostituci se dostávají obvykle z problematického rodinného prostředí. Mnohdy jsou na útěku z domova nebo jsou vyhnáni. Prostituce bývá zdrojem jejich obživy. Lze je charakterizovat jako mladé muže nejčastěji ve věku 17-20 let. Nejmladší kontaktovaný byl údajně desetiletý chlapec. Nebývají homosexuálně orientování, necítí se být příslušníky gay komunity a jejich životní styl je zcela odlišný od života normálních gayů. Pokouší se i o vztahy s děvčaty. Vydělané peníze utratí nejčastěji za drogy, při gamblingu, či jídlo. Nemají bydlení a žijí na ulici, pětina jsou cizinci z východního bloku.
Jako další formou prostituce je prostituce v některých pražských gay klubech, či eskortních služeb, mnohdy se dostávají k produkci pornografie.
Problematikou homoprostituce a prevence HIV a STI se v ČR zabývá projekt Šance - www.sance.info.
Další nebezpečí v rámci sociálně patologických jevů představuje dětská homopornografie. Mnozí mladí gayové jsou v období hledání sebe sama často kontaktováni samotnými producenty pornografie, pro které jsou snadnou obětí. Nebezpečí spočívá především v narušení psychosexuálního vývoje.
2. PROBLÉM HOMOFÓBIE
Homofóbie je výraz obsahující předsudky o homosexualitě obecně. Homofóbie může být externalizovaná či internalizovaná. Zpravidla se homofóbií rozumí její externalizovaná podoba, která se manifestuje v nadávkách, diskriminaci a předsudcích vůči ostatním. Pokud se člověk cítí špatně ohledně své homosexuální orientace, pocitů, fantazií či chování, hovoří se o internalizované homofóbii.
Proces internalizace homofóbie se děje na základě internalizace předsudku, mylné informace, izolace a heterosexuální předpojatosti.
Pro gaye a lesbičky může být velmi obtížné cítit se dobře se svou vlastní sexualitou pokud se vyskytují v heterosexuální společnosti, ve které je homosexualita považována za něco nenormálního. Může se pak dojít k jisté představě, že všichni gayové jsou promiskuitní, pyšní, sebestřední a neschopní trvalého vztahu. Je pak následně chycen do předsudku, který ho utlačuje.
Mnoho lidí si pak svou orientaci nepřiznává ani sobě a to vědomě i nevědomě. Se svým problémem pak mohou zůstat sami, bojí se, stydí se svěřit osobám ze svého nejbližšího okolí. Tento moment je pro gaye a lesbičku velmi zásadní. Z nepřijetí homosexuální orientace se může rozhodnout svou "nežádoucí" orientaci zamaskovat v manželství.
Zatímco oběti etnické diskriminace se mohou obrátit pro útěchu a podporu ke své rodině, gay či lesbička je často odtržen od zdroje podpory a akceptace.
Ve většině rodin se vůbec neuvažuje o možnosti, že by dítě mohlo být gayem. Dítě může být konfrontováno s diskriminujícím pohledem na gaye a lesbičky ze strany rodičů. Zvlášť bolestně to může prožívat v případě věřících rodin.
I učitelé mohou mít předsudky vůči homosexuálům a potýkat se s homofóbií. Rozdíl v přístupu lze očekávat od pedagogů mužů a žen. Někteří muži se zajisté mohou cítit ohroženě, mají-li podat téma homosexuality tak, aby důvěryhodně pracovali na zmírnění předsudků vůči gayům a lesbičkám a pracovali s tolerancí mladých. Pedagog si může myslet, že si žáci mohou říci: "Proč nám tady vykládá o toleranci k homosexuálům? On je určitě teplej." A tak je skutečností, že ženy pedagožky mají k tomuto tématu mnohem blíž. Profesionalita pedagoga bude zajisté oceněna, pokud se nebude stydět o tomto problému otevřeně hovořit. Mnohem častěji lze očekávat kritiku žáků vůči těm pedagogům, kteří o sexu mají zábrany hovořit, než vůči těm, kteří téma zcela otevřou. Existují cesty jak se svými předsudky bojovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Používáte při sexu kondom?

Ano, vždycky! 37.5% (1076)
Ano, ale jen občas! 19.7% (566)
Jednou, dvakrát jsem ho použil! 9.9% (283)
Nemám ho rád, nepoužívám ho! 32.9% (943)

Komentáře

1 Tom Tom | 25. října 2008 v 19:27 | Reagovat

Anketa "Používáte při sexu kondom? " je dle mého názoru zcestná.Pokud mám partnera,kterému důvěřuji,je kondom zbytečný.Pokud se šuká první liga a dotyčný nemá na ocase pláštěnku,je idiot.Anketa spíš měla znít " Používáte při sexu s neznámým partnerem kondom? ".Takto je neobjektivní.

2 Jirka Jirka | 14. října 2014 v 21:51 | Reagovat

[1 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama