Září 2007

Cesty k homosexuálnímu rodičovství

7. září 2007 v 14:24 | D.D. |  HOMOSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ
Způsoby, jakými mohou gayové a lesby vytvořit rodinu lze asi nejsnáze rozdělit podle toho, zda již na počátku všeho úsilí o založení rodiny stojí stejnopohlavní pár homosexuálně orientovaných osob. Na jedné straně jsou zde "původní" g&l rodiny, v nichž dítě od narození vyrůstá vychováváno gay/lesbickým párem, na druhé straně pak rodiny "nepůvodní", v nichž péče o dítě navazuje na péči z předchozího "heterosexuálního" svazku biologického rodiče.
Mezi g&l rodičovskými páry je dosud asi nejvíce takových, kde dítě pochází z předchozího heterosexuálního svazku jednoho z partnerů. Do budoucna lze ale doufat, že převládnou ty případy, kdy se gay/lesbický pár rozhodne usilovat o dítě (jakkoli výstižné je rozdělení na "původní" a "nepůvodní" g&l rodiny, nepovažuji tato označení za zcela ideální. V následujícím textu budou ale přesto používána).

"Nepůvodní" g&l rodiny

Geneze "nepůvodních" gay & lesbických rodin je zhruba následující: muž či žena vstoupí do svazku s partnerem opačného pohlaví a z tohoto svazku vzejde potomek. Homosexuální orientace jednoho z partnerů ale zapříčiní rozpad svazku a dítě je následně svěřeno buď do společné péče obou odloučivších se partnerů, anebo do výlučné péče homosexuálně orientovaného rodiče. Ten pak o dítě pečuje spolu se svým partnerem/partnerkou stejného pohlaví. Co je pro praktický život takových rodin zvlášť důležité, je konkrétní podoba tohoto "scénáře"; - heterosexuální vztah, který stojí na počátku rodičovství, vzniká za rozličných okolností. Někdy do vztahu oba partneři vstoupili s přesvědčením o své heterosexuální orientaci /anebo bez pochyb o ní, jindy naopak heterosexuální vztah vznikl s tím, že jeden z partnerů již na počátku o své citové orientaci na druhé pohlaví pochyboval. Se vznikem heterosexuálních partnerství gayů a leseb souvisí mnoho faktorů Ne všechny ale mají stejnou váhu ve vztahu k homoparentalitě. Za relevantní faktory lze považovat především snahu potlačit nepřijatou homosexualitu a snahu uspokojit touhu po dítěti v případě těch (relativně velmi nízká obeznámenost s otázkou sexuální orientace, jež panovala nejen v naší zemi v nedávné minulosti, obtížné podmínky pro coming-out, neochota vyrovnat se s vlastní homosexualitou a snaha "léčit" se heterosexuálním vztahem, atd.).

Gay rodiny

Jakkoli problematická je existence "nepůvodních" g&l rodin, je i dnes pro gaye prakticky jedinou cestou k rodičovství vztah k ženě - biologické matce dítěte. Český stát neumožňuje homosexuálům adopci; nedělá přitom rozdílu mezi gayi a lesbami. S ohledem na panující sociokulturní vzorce chování je však faktická cesta k rodičovství pro lesbické ženy ve srovnání s gayi relativně snadná; zdravá žena může přivést na svět potomka, muž jej může s ženou pouze počít. Početí samo o sobě je pak ve srovnání s těhotenstvím zanedbatelným aktem.

"Původní" lesbické rodiny

Asi nejjednodušší cestou k mateřství by pro lesbickou ženu, resp. lesbický pár, bylo umělé oplodnění ženy spermatem anonymního dárce na klinikách asistované reprodukce. Bohužel, česká legislativa tuto možnost značně komplikuje, prakticky znemožňuje. "Podle zákonných předpisů platných v ČR (a předpokládám, že bohužel i na Slovensku) je umělé oplodnění semenem dárce možné pouze u manželů po předchozím souhlasu obou. Inseminace u ženy osamělé nebo lesbické bohužel není možná" (citace odpovědi sexuologa Radima Uzla na otázku po možnosti oplodnění lesbické ženy uveřejněná na stránkách Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu [http://www.planovanirodiny.cz/sv-poradna/lesbicka.phtml]). Pokud se tedy nezdaří nalézt lékaře ochotného překročit zákon (a riskovat tak velmi vážné postihy ze strany lékařské komory), je lesbický pár / lesbická žena toužící po dítěti nucena zajistit si oplodnění "vlastními silami"; zde by jistě některé ženy přivítaly možnost početí bez můžů (nelze nevzpomenout skvělé polské komedie Sexmise), to však možné není.

Otec a matka – rozdílní tvorové

7. září 2007 v 14:22 | G-FAQ |  HOMOSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ
Rozdílný přístup společnosti k rodičovským rolím mužů a žen se projevuje už na začátku lidského života - v přístupu okolí k výchově dítěte. To je rodinou a stejně tak i prostředím formováno do rozdílných rolí podle toho, jakého je pohlaví. Zjednodušeně řečeno: narodíte-li se s penisem, neujdete výchově v chlapce (modré oblečení - "Jen proboha!!! nic růžového!", specifické hračky - "Kriste pane!, on si hraje s panenkou!", aktivity - "Cože?!, balet? Nikdy!!!" ), narodíte-li se s pochvou, čeká Vás výchova v dívku
Tradiční optika ztotožňuje ženu s matkou; mateřství je chápáno jako naplnění role ženy, jako její hlavní, a v minulosti též jediné poslání (snad ještě kromě péče o muže). Muž, naproti tomu, není volán k otcovství vůbec, anebo je akceptována značná pasivita jeho rodičovské role; v nejlepším případě je - dle hesla "postav dům, zasaď strom, zploď syna" - volán k aktivní účasti na výchově dětí, avšak s ohledem na potřebu naplnění ostatních rolí.
V našem sociokulturním okruhu již výše uvedené plně neplatí. Jen malá část populace sdílí takový pohled na věc. Mnozí se s ním pak již úplně rozloučili. Většina je ale - minimálně někde hluboko v podvědomí - stále ovlivněna těmito stereotypy v myšlení - a přizpůsobuje jim své životní strategie a většinou i hodnocení života těch druhých.

Dítě homosexuálních rodičů

7. září 2007 v 14:21 | G-FAQ |  HOMOSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ
Asi nejzávažnější otázkou celé problematiky g&l rodičovství je ta, zda může mít homoparentalita nějaký nepříznivý vliv na dítě; tu otázku si kladou všichni ti, kteří o možnosti výchovy dítěte stejnopohlavním párem homosexuálně orientovaných partnerů přemýšlejí. Lze přitom předpokládat, že se jí nejvážněji zabývají právě dvojice gayů a leseb, které touží po vlastním dítěti nebo dětech. Odpověď na ni je ale pochopitelně i argumentem pro tu část heterosexuální populace, která o možnosti existence takových rodin uvažuje.

Exot, co?!

Dítě vychovávané párem gayů nebo leseb asi nikdy nebude běžným úkazem. Úkazem pro svou vlastní rodinu, úkazem pro své okolí. Jakkoli harmonické může být prostředí rodiny dvou gayů-otců / leseb-matek, dítě nevyrůstá v uzavřeném prostředí - skleníku - vlastní rodiny. Střetává se s jinými dětmi, je atakováno realitou světa předkládanou mu médii, vymaňuje se z vlivu rodičů tak, jak postupně stárne. Nutně je tedy v určitém okamžiku konfrontováno s faktem, že homosexalita rodičů není běžným jevem, naopak, je něčím hodně zvláštním, něčím exotickým. A protože dítě samo je dítětem těch dvou exotů, je tedy o ono - alespoň v určité míře - exotem.

Autíčka a panenky

Autíčka a panenky, vojáci a sestřičky ... mnozí z nás, absolutní většina z nás, žije v zajetí genderových stereotypů; vnímáme svět kolem nás prizmatem lidí naučených přísně rozlišovat role muže a ženy. Coby homosexuálové vyrůstáme odmala zatíženi stigmatem těch, kteří nenaplňují řádně své role; máme-li pindíka (jsme tedy mužského pohlaví:-), pak si máme hrát tak a tak, učit se to a to, vyrůstat v to a to, chodit s tou a tou ... A chceme-li - máme-li penis - chodit s tím a tím, není to v souladu s ideálně naplňovanou rolí muže. Jako děti si ten tlak ale příliš neuvědomujeme. A v dospělosti už ho zase naopak vnímáme jako něco přirozeného, tak nám přešel do krve. Sami se pak musíme vyrovnat s tím, že své role naplňujeme tak, jak je naplňujeme - tedy v rozporu s ideálem. Pochopitelně je na nás, zda-li diktát genderových rolí přijmeme, či zda ho odmítneme, zda si redefinujeme svou roli tak, aby vyhovovala našim potřebám, či zda budeme vůbec na nějaké genderové role brát zřetel. Bohužel ale, většina se diktátu do značné míry podvolí. A tak vnímáme jinak své kamarádky ženy, jinak kamarády muže. A podle toho nahlížíme pochopitelně i na otázku dětí.
Vzhledem k tomu, jak hluboce zakořeněné je v našich myslích genderově diferencované vidění světa (aktivní i pasivní), je snadno pochopitelná automatičnost, s níž je v naší kultuře přijímána a vyznávána myšlenka, že pro "zdravý" vývoj dítěte je nezbytná přítomnost mužského a ženského elementu - rozuměj "vzoru" v rodině". To celé je ale velký blud; nejen, že postrádáme nějakou jasnou definici toho, v čem se vlastně mají ony dvě role - mužská a ženská - lišit, ale nemáme ani důkaz o tom, že u dětí dochází k formování těchto rolí na základě něčeho jiného než sociálního tlaku.

Chucky v nás

Chucky [čakí] je titulní postavou slavné americké hororové série; vraždící panenka s dětskou tváří zmírňuje svou děsivost "nelidským" zjizvením. Nebýt onoho zjizvení, nebudila by možná tahle oživlá postavička tolik strachu v očích většiny diváků, byla by však ale na druhé straně - méně přímočaře - děsivější explicitním spojením zla a dítěte jako jeho původce. A děti se mnohdy chovají opravdu zle; bez ohledu na to, zda tak činí záměrně či nezáměrně, chovají se mnohdy ke svému okolí velmi krutě. Nejprve trpí hračky (a vy, co si ještě pamatujete na dětství víte, jak hračky umějí plakat a trpět :-), později hodné kočky a pejsci, ještě později pak někteří vrstevníci ve školce nebo ve škole.
Homosexualita s sebou nenese nic, co by mohlo mít přímý negativní vliv na vývoj dítěte vychovávaného párem rodičů gayů nebo leseb. Přesto ale vývoj dítěte gay nebo lesbických rodičů může nepříznivě ovlivnit mnoho faktorů. Existence těchto rizikových činitelů má přitom společnou příčinu, a tou je nerovné postavení homosexuality a heterosexuality v naší kultuře a také nepřátelský postoj části většinové veřejnosti ke gayům a lesbám. Pouze odstranění panujících nerovností a animozit může vést k eliminaci rizik spojených se skutečností, že je dítě vychováváno párem homosexuálních mužů nebo žen.
Samotná přítomnost potencionálního ohrožení nijak neospravedlňuje skutečnost, že homosexuální páry nemají za současného stavu věcí možnost založit vlastní rodiny. Jakékoli POTENCIONÁLNÍ negativní dopady homoparentality na dítě jsou POUZE nepřímé, a vyskytnou-li se, jsou zapříčiněny již zmíněnou diskriminací homosexuality. První rodiny gayů a leseb se logicky potýkaly a potýkají s problémy, s nimiž se již nestřetnou "druhé" a další "generace" takovýchto rodin. To je ale údělem pionýrů, že musejí klestit cestu svým následovníkům. Historie rodiny v naší kultuře je přitom plná takových příkladů; ať již šlo o rodiny partnerů ze sociálně odlišných prostředí, rodiny národnostně smíšené či rodiny vedené nesezdaným párem, vždy museli ti první překonávat mnoho překážek a předsudků, jež mnohdy ohrožovaly i samotné děti.

Rozchod partnerů a dítě

7. září 2007 v 14:18 | G-FAQ |  HOMOSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ
Riziko rozchodu se nyvyhýbá žádnému páru; je vlastní homosexuálním i heterosexuálním svazkům. Rozchod je přitom takřka vždy spjat s řadou problémů. Je-li takovýmto vývojem vztahu zasažena ještě jedna strana - dítě, považuje společnost rozpad partnerství za mimořádně závažný problém. Prostřednictvím svých institucí pak intervenuje - nebo se o to pokouší, resp. pokoušet má - ve prospěch dítěte. Bohužel, pravidla, jimiž je jednání institucí podřízeno mnohdy zaostávají za vývojem společnosti, což paradoxně vede často k tomu, že místo toho aby sociální instituce intervenovaly s úspěchem ve prospěch dítěte, způsobují pouze další škody a znesnadňují možnost nápravy. Platí to v případě rodin gay / lesbických rodičů, ale třeba i v případě rodin, ve kterých rodičovský pár neformalizoval svůj svazek uzavřením manželství, a jeden z partnerů není biologickým rodičem.
Stát (a nejen ten český) bohužel na takové případy příliš nepamatuje, a zde právě vznikají mnohé problémy; tím - téměř - nejzávažnějším může být zamezení styku mezi dítětem a jedním z rodičů rozhodnutím druhého partnera - biologického rodiče. Nejste-li biologickým rodičem dítěte, jsou Vaše možnosti nárokovat si před zákonem spoluúčast na výkonu rodičovských práv a povinnností značně omezené. Vaše situace je výrazně horší než by byla v případě, že byste s biologickým rodičem dítěte, a tedy Vaším dosavadním partnerem, měli uzavřenu manželskou smlouvu. Bez ní, ale bohužel Váš nárok na podíl při další výchově dítěte není z pohledu litery zákona nijak automatický. To platí bez ohledu na to, zda jste lesba, která se rozchází po šestiletém vztahu s partnerkou, s níž vychovávala dnes již pětileté dítě, anebo zda jste gay, který žil tři roky s otcem šestnáctiletého puberťáka, byť byste třeba věnovali výchově dítěte více času, než kolik mu za dobu vašeho spolužití věnoval jeho biologický rodič.
Tuto skutečnost je proto dobré mít na paměti již v okamžiku, kdy vstupujete do vztahu s partnerem, který vychovává vlastního-biologického potomka, nebo stojíte-li s partnerem před rozhodnutím "pořídit si vlastní rodinu". Podobně, jako je předmanželská smlouva dobrým řešením budoucích možných majetkoprávních obtíží při rozpadu manželství, je i dohoda obou partnerů o výchově dítěte pro případ možného rozpadu vztahu prozřetelným krokem. Vzhledem k povaze věci nelze sice takovou záležitost ošetřit právně u notáře, i samotný rozhovor o věci ale zavdává k určitému - minimálně morálnímu - závazku na obou stranách. Přitom samozřejmě platí, že biologický rodič je vždy ve výhodě.
Lidské vztahy procházejí vývojem. Svazky, jež jsou na počátku své existence ze subjektivních pohledů partnerů pevné jak skála, mohou časem erodovat následkem drobných neshod, nedorozumění, odlišností. Jakkoli pragmaticky neromantickou a nesympatickou se v dobrých letech vztahu může zdát být otázka řešení potencionálních problémů - konkrétně péče o dítě po rozchodu - je to otázka vhodná; rozpadne-li se Váš vztah po nějaké době a Vy budete mít problém dohodnout se s partnerem na rozdělení péče o dítě, může pro Vás být velmi nepříjemnou vzpomínka na dobu, kdy jste úvahy o nějaké předběžné dohodě šmahem odmítali s přesvědčením, že právě ten Váš vztah vydrží na věky a pouta v něm se nikdy nerozdrolí. Stát za vás tuto otázku spravedlivě nepořeší.

Rezignace homosexuálů na rodičovství

7. září 2007 v 14:15 | G-FAQ |  HOMOSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ
Bez ohledu na to, jak se soudobá společnost stavěla a staví k homosexualitě, řešili a řeší gayové a lesby otázku "mohu být rodičem?". Za těmi třemi slovy se skrývá veliký problém - vyrovnávání se s vlastní touhou po dítěti konfrontovanou s obtížemi způsobenými nerovným postavením homosexuálů ve společnosti.
Homosexualita, resp. gay a lesbický život, je automaticky spojována s nemožností vytvoření vlastní rodiny, s nemožností výchovy potomka. Tato optika přitom není vlastní pouze relativně úzké skupině homofobů, ale je široce akceptována nejen majoritní heterosexistickou většinou, ale i většinou gayů a leseb.
Gayové a lesby stále akceptují jako daný fakt to, že nemohou mít děti, nechtějí-li se uvazovat do "heterosexuálních" svazků s osobami druhého pohlaví. Přitom ale přijímají za samozřejmé něco, co samozřejmé není. To platí především pro lesby, pro které je možnost založení vlastní rodiny ve srovnání s gayi o poznání snazší.
Dítě nemůže být počato bez účasti obou pohlaví. To ale neznamená, že je jejich přítomnost nezbytná pro jeho další vývoj. Za situace, kdy ve společnosti dlouhodobě a významně roste počet heterosexuálních žen, které své děti vychovávají buď samy, nebo s partnerem, který není biologickým otcem dětí, je až zarážející, jak málo lesbických párů dnes vychovává potomka. Situace je pochopitelně jiná u gayů, pro které je možnost získaní dítěte ztížena nejen na základě biologicky dané odlišnosti muže a ženy, ale i na základě kulturně zakořeněné odlišnosti v přístupu k mateřství a k otcovství jako ke dvěma rozdílným formám rodičovství.
Nejlogičtějším vysvětlením toho, proč homosexuálové tak snadno akceptují postoj, že jejich minoritní
orientace se vylučuje s naplněním rodičovských tužeb, je dusivá dominance konzervativních heterosexistických schémat ve společnosti; homosexuálové od mala vyrůstají v prostředí, které je k nim samým v lepším případě indiferentní, většinou však spíše nepřátelské. Asi nemá smysl doufat v to, že by společnost mohla přistupovat k homosexuálům rovnocenně jako k heterosexuálům (na to je jejich podíl v populaci příliš nízký). Bylo by ale správné, aby byla jasně deklarována skutečnost, že jde o legitimní variantu lidství, a jako k takové k ní bylo i přistupováno. Je to zvlášť důležité v procesu socializace, kde tkví kořeny neschopnosti gayů a leseb (a pochopitelně také heterosexuální majority) vyvázat představu rodiny z tradičních schémat. Pro gaye a lesby asi nejvíce svazujícím tradičním schématem je představa, že pro "zdravý" vývoj jedince je nezbytná přítomnost obou pohlaví - tedy muže i ženy (praktickým projevem síly takového přesvědčení jsou kritika a odsudky, jichž se v minulosti dostávalo například ženám samoživitelkám, které vychovávaly dítě bez přítomnosti muže, anebo odmítání, jehož se dostává byť jen úvahám o možnosti výchovy dětí stejnopohlavními páry).
Chtějí-li gaové a lesby v tomto ohledu něco změnit, musí být nejprve sami schopni oprostit se od myšlení v zažitých "kolejích" a samostatně zvážit možné důsledky jednání, které se bude vymykat existujícím vzorcům. Bez odvahy improvizovat, pustit se do neprobádaného prostoru, být jiný, nebude možné nic změnit. Naštěstí je ale taková odvaha člověku (jako druhu) vlastní (byť jí projevují vždy jen někteří jedinci).

Homo-rodičovství

7. září 2007 v 14:11 | G-FAQ |  HOMOSEXUALITA A RODIČOVSTVÍ
Homoparentalita
Snad každý člověk si alespoň někdy v průběhu svého života položí otázku "jaký má vlastně můj život smysl?". Pro gaye a lesby bývá hledání odpovědi na ni o to složitější, oč těžší je jejich postavení ve společnosti. Odpověď na otázku po smyslu se totiž často pojí s životní pohodou daného jedince, a té komplikovaný vztah společnosti k homosexualitě právě dvakrát neprospívá. Mnohdy navíc odpověď na tuto otázku nalézáme v jakýchsi vzorových formulích, které nám předkládá naše okolí, a které nám zanechala minulost. Jednou z takových formulí je tvrzení, že "smyslem života jsou děti". Mít děti, se přitom zdá být - jste-li gay či lesba - takřka nemožné, a to jak gayům či lesbám samotným, tak i jejich okolí, a zjevně i absolutní většině ne-homosexuální populace.

Homosexualita ≠ nemožnost mít dítě

Společnost spojuje homosexualitu s vyloučením možnosti mít a vychovávat děti. Fakt, že pouze dva jedinci rozlišného pohlaví mohou dát vzniknout novému životu se mnohdy stává heterosexistickou zbraní, před níž bez pokusu o odpor kapituluje nejen absolutní většina společnosti, ale i většina gayů a leseb. Nelze popírat, že dva gayové nemohou počít potomka. Ani dvě lesby samy nemohou počít dítě. Mít dítě, pečovat o ně a vychovávat je, ale není podmíněno tím, že to bude právě jeden muž a právě jedna žena, komu tato úloha připadne. A jakkoli je rodičovství pro gaye a lesby obtížně dostupné, není nemožné. Čím větší tlak na zpřístupnění rodičovství homosexuálům bude ve společnosti existovat, tím méně překážek bude stát na cestě za tímto snem.

Co je sobectvím?

Mnozí homosexuálové obtížně přijímají svou orientaci právě proto, že nevěří v možnost skloubit vlastní plnohodnotný život s rodičovskou rolí; často přitom vyrůstají pod tlakem očekávání ze strany svých nejbližších - především rodičů, že se stanou otci nebo matkami. Nelze prohlásit, že jedno pohlaví je na tom v této věci hůř než druhé, pravda je ale taková, že především role ženy je ve větší míře spojena s rodičovstvím - mateřstvím. Zatímco muži měli vždy v historii poměrně velké množství činností, v nichž se mohli sami angažovat a naplnit tak nějak svůj osud, ženy měly nepoměrně méně možností, prakticky jen jedinou - rodinu, resp. mateřství. Dnes je ale situace v našem kulturním okruhu již výrazně odlišná oproti - ještě nepříliš vzdálené - minulosti; nyní mají obě pohlaví již takřka vyrovnané podmínky pro seberealizaci, přičemž rodičovství je již jen jednou z variant.
Současný trend rostoucího podílu bezdětných v populaci dospělých, je ale trnem v oku mnoha "odborníkům", kteří varují před následky "novodobého egoismu". Jejich hrozby přitom směřují zejména dvěma směry: straší děsivými sociálně-ekonomickými důsledky snížení populace a vyhrožují poklesem vzájemné solidarity ve společnosti do sebe zahleděných jedinců. Taková slova jsou ale falešná; zatímco populační růst je horkým tématem mnoha sociálněvědních zkoumání, populační pokles je spíše neprobádanou hádankou, a nelze ho tedy jednostranně zavrhovat. Za situace, kdy populace v našem kulturním okruhu stagnuje, a celosvětově se řeší velmi naléhavý problém globálního přelidnění, jsou varování před poklesem populace mlácením prázdné slámy ... Či spíše mlácením psa dle hesla "kdo chce psa bít, hůl si najde". Oním psem je přitom ta část společnosti, která se vymanila z područí myšlenkových stereotypů poplatných dobám minulým. Tedy za všechny jen příkladem: ženy odmítající diskriminaci, homosexuálové toužící po zrovnoprávnění, anebo třeba mladí lidé, bouřící se ve svém odporu proti novodobému globálnímu ekonomickému a ekologickému vykořisťování. Ti všichni totiž odmítají přijmout za své tzv. "tradiční" vzorce chování jenom proto, že jsou "zažité", a snaží se aktivně prosazovat takové přeuspořádání společnosti, které jim zajistí lepší podmínky pro vlastní život. Jakkoli jsou přitom mnozí z nich motivování pouze snahou zkvalitnit svůj vlastní osud, nelze v žádném případě označovat jejich snažení za sobecké; není totiž spojeno se získáním výhod na úkor druhého, ba naopak, přispívá k zlepšení celospolečenského klimatu (vždyť třeba jen plánované rodičovství napomáhá odstranění tak závažného fenoménu, jakým je nedostatečná péče věnovaná výchově dětí).

Dítě nesmí být nástrojem

Při zkoumání "argumentů" proti gay a lesbickému rodičovství jsem se setkal i s tvrzením, že někteří gayové a lesby chápou rodičovství jako nástroj vyrovnání se s heterosexuální majoritou. Nutno přiznat, že na homoparentalitu lze hledět i takto - funkcionálně; rozšíření (spojené s uznáním legitimity) rodin g&l párů přispěje k vyrovnání postavení homosexuálů ve společnosti. Nedovedu si však představit, že by se našel pár gayů nebo leseb toužící po dítěti, který by ve svém úsilí po dosažení tohoto cíle zohledňoval tento aspekt celé věci; taková představa je krajně absurdní. Vede však k úvaze o tom, jakou úlohu má či nemá mít v životě rodiče dítě.
Rozhodně nelze jednoznačně prohlásit, že by míra úsilí a zájmu vynaloženého na "získání" dítěte byla jasným indikátorem kvality rodiny; rodiče tzv. "vymodleného" dítěte mohou při jeho výchově napáchat mnohem více škody než pár, který dítě neplánoval a třeba i nějakou dobu vážně uvažoval o interupci, načež pak vytvořil skvělou rodinu. Rozhodně je ale nerozvážné přivést na svět dítě bez uvážení nejen vlastních schopností, ale i míry své vlastní touhy po dítěti; to, že se od někoho rodičovství očekává, či že by mu pomohlo v řešení jeho osobní situace (například tím, že by mu s rodičovstvím dodalo i "punc" heterosexuality) "nejčestnějším" důvodem není.

Záleží na každém jedinci, jak se ke svému životu postaví. Ať se rozhodne jakkoli, naplnění jeho osudu bude zákonitě ovlivněno prostředím a časem, ve kterém se člověk pohybuje. Charakter tohoto času a prostoru přitom ale vytvářejí do značné míry zase sami lidé.

Models...

6. září 2007 v 18:10 | D.D. |  GAY EROTIKA

Filmové sestřihy...

6. září 2007 v 18:08 | D.D. |  GAY MOVIE